Téma Týdne: Můj Příběh

31. srpna 2011 v 19:21 | Caroll |  Téma Týdne
Dlouho jsem přemýšlela o tom, jaký příběh sem dám .. Rozhodla jsem se přidat svůj vlastní zážitek ze života .. v mém příběhu nebudou pro jistotu zveřejněna pravá jména .. Nechci pak mít problémy s dotyčnou osobou ..


Takže. Přestěhovala jsem se do jedné trochu větší hezké vesnice hned vedle velkoměsta. Hezká byla proto, že tam nebyli žádní cikáni. Nastoupila jsem do nové třídy, kde jsem si po chvíli našla kamarády. Byla tam jedna parta. Beze mě se zkládala z tak 3-4 holek. Pochopitelně měla "šéfovou". Ve třídě tu "šéfovou" všichni respektovali a považovali ji za výjimečnou. Stala se tedy mojí kamarádkou. Už ani nevím, jak k tomu přesně došlo, ale jednou jsme šli prostě ven a já se tak po 3 týdnech na ní jako ostatní 4 holky upnula. "Šéfová" se hodně ráda hádala, protože věděla, co bude následovat. Když se na vás naštvala, tak se s vámi přestala bavit, začala vás ponižovat, fyzicky i psichycky šikanovat. Na mě tuhle metodu skoušela tak v 5-6 třídě. Jednou jsme se pohádali, protože jsem nechtěla připustit její názor. Druhý den - první hodina matematika = velká písemka - "šéfová" vůbec nevěděla, o co v tej písemce jde a tak do mě pořád šťouchala a chtěla poradit. Nemohla jsem, protože právě onu šéfku bedlivě pozorovala učitelka a po dvou napomenutích jí řekla, že ještě jednou do mě nebo mojí spolužačky (taky z party) v lavici drkne, tak dostane za 5. Ji to neodradilo a dál do mě šťouchala. Tak dostala za 5 a mě začala bombardovat nenávistnýma psaníčkama o tom, jaká jsem p*ča, kráva atd. Poslední hodina byla hudebka. Jen jsme se dívali na klipy z óčka. Za mě si sedla ona spolu s tamtou spolužačkou z lavice. Začala mi kopat do zad a do mých nemocných kyčlí a náramně se při tom bavila. Učitelka si toho ani jednou nevšimla a pokud ano, nedala nic najevo. Omluvila jsem se na wécko a tam se 10 minut vybrečela. Vrátila jsem se a sedla si. Začal u ostatních záchvat smíchu. Věděla jsem, co provedla, protože se o to pokusila i dřív. Plivla mi na židli. Rychle jsem to utřela a naštěstí zazvonilo.
Doma jsem se přihlásila na icq, kde do mě začala rýpat a nadávat mi do kurev, že si nikdy nikoho nenajdu a že mám rakovinu nebo co. Nevydržela jsem to a napsala jí, že já na rozdíl od ní mám hodný rodiče, co mě pustí na lyžák. Začala tam brečet a vyhrožovat mi, že se předávkuje nebo že skočí z mostu. A já kravka ji na to naletěla a hned se jí začala omlouvat. Ještě ten den jsme se usmířili. Za mnou stála tamta spolužačka z lavice a dělala, že do mě bodá nožem nebo že mě kope do zadku. Viděla jsem to v odrazu skla dveří.Ještě dodnes tu spolužačku z lavice nenávidím. Ta "šéfka" se začala už trochu rovnat, ale teď ji napadl trend "kluci na zábavu" .. Střídá kluky jako ponožky a přitom je ani moc nemilovala. Jen se ráda předvedla, jak je velká holka, že už má kluka.

Co si o tom myslíte??

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 my-live-2-you my-live-2-you | 31. srpna 2011 v 20:02 | Reagovat

Myslim si jen jedno a to že ona si nezaslouží nic jiného než procházet celým svým životem sama a nakonec se smažit v pekle ;) Myslim že budeš souhlasit páč my dva víme svý ;)

2 Jenny Jenny | Web | 31. srpna 2011 v 20:07 | Reagovat

ráda spřátelím =) omlouvám se že píšu až ted neměla jsem čas...takže doufám že nevadí že nedělám diplomy ani je nepřijímám =) a ještě jedna věc...neobíhám...jednou za čas napíšu komentář...přece jen nejsem na pc nonstop...jestli i přes to chceš příjmout spřátelení ráda spřátelím ^^ stačí napsat kdekoliv do článku =) pak si tě přidám... ^^ pokud to teda ještě platí =)

3 Caroll Caroll | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 20:07 | Reagovat

[1]: správně .. my dva víme svý .. ://

4 Caroll Caroll | E-mail | Web | 31. srpna 2011 v 20:09 | Reagovat

[2]: Nevadí .. :) Já je taky nedělám.. komentáře mi taky nevadí .. Já komentovat nejspíš budu protože ty dvě povídky jsou mé oblíbené, takže se tam nejspíš něco objeví .. už jdu napsat pro přidání .. ;)

5 Jenny Jenny | Web | 31. srpna 2011 v 20:18 | Reagovat

neva taky si tě přidávám ^^

6 Kagome/Kurama Kagome/Kurama | Web | 3. září 2011 v 13:38 | Reagovat

Myslím si o tom, že to je prostě život, tolik příběhů jsem četla a slyšela bohužel tisíce. Spousta lidí si něčím podobným prošla nebo prochází, protože na světě je víc hajzlů, než se může zdát.
A na základce je tohle úplně běžné. Dítě se s tím bude muset umět nějak vyrovnat, i když je to těžké. A pokud se mu povede to ignorovat a neukazovat svou slabost, tím líp (ale to ne každé děcko zvládne).

7 Caroll - SB Caroll - SB | E-mail | Web | 3. září 2011 v 15:38 | Reagovat

[6]:To jistě ano..  Já jsem až do teď tuhle událost skrývala přede všemi .. Jenže, když se najednou ukáže něco, co to připomene, tak všechny předchozí pocity jdou navrch a ten dotyčný to ze sebe musí nějako dostat .. Proto jsem do "můj příběh" vypsala tohle ..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.